Slzy na prodej. Chcete to zabalit? Použijte prázdnotu mého srdce. Děkuji, na shledanou, nemáte zač.

23. února 2013 v 11:35 | Lucyje |  ○ Výstřižky ze stereotypu
Jsem na dvakrát.
Dvě já. Já ve společnosti lidí, se kterými chci být a já sama mezi čtyřma stěnama mého pokoje. Děsí mě to.
Jak uchovávat okamžiky?

Aninetýden do Fixy, bolí mě v krku a modlím se, aby to bylo brzo v pohodě. V pokoji je tma. Na střešních oknech spousta sněhu a já si tu i v jedenáct dopoledne musím svítit stolní lampičkou. ívl ívl ívl!
A moc nechápu smysl toho, že mám dva blogy, ale vyhovuje mi to.
A tak. Sedánky v čajovně jsou skvělý, oranžový deky, Babiččina zahrádka ( -_- ) a cukr s vodou. Tu krásu člověk cítí i při zpáteční cestě autobusem a cestou ze zastávky domů, když mu křupe sníh pod nohama a nevidí před sebe kvůli padajícím vločkám. Ale pak se to pomalu vytrácí, cítí tu prázdnotu a je tak trochu ztracený. A neví kde vlastně. Jak uchovávat okamžiky? jak jim prodloužit minimální dobu trvanlivosti? Čím zaházet tu obrovskou propast mezi mnou a mnou?
sakra.
Es., fotografie ještě z jarních prázdnin. Bylo nám skvěle, aspoň na chvíli.

V létě bude zase všechno fajn. Nebo klidně už i začátkej jara, s roztátým sněhem přijdou nové začátky. Nebo třeba už i někdy příští týden. Problém je, že ta životní část "Všechnojeteďfajn,jsemhappyasfuck,cítímsenekonečně,nekonečnéštěstí" může nastat kdykoliv, jen už celkem ztrácím veškerou víru, berou mi ji všichni kolem. Oni a jejich kýčovité úsměvy.
Asi mám v sobě až moc nenávisti.

A včerejším dnem jsem skončila s projektem Week Of Life. Na začátku ledna letošního roku to byl v kuse rok, co jsem každý den fotila a za každý den tak nahrála 9 fotek. Vzalo mi to spoustu času, energie ale pořád se to nedá srovnávat s tím, co mi to dalo. Uvědomila jsem si, že můj život možná není až tak stereotypní, díky WoL jsem se vracela do okamžiků zpětně, nezapomněla jsem tak na spoustu skvělých zážitků a dnů. Ale asi je čas jít dál. Dávat světu méně vědět o mém životě. Jsem na to až moc paranoidní. Došla mi síla, možná i trochu chuť, nemělo by to to kouzlo. Neříkám, že občas nepřispěju weekem. Ale už ne v kuse. Dva roky života, to už by bylo moc silný kafe.
Asi začnu se 365 projektem, asi na tumblr, takže v nejbližších dnech/týdnech/měsících/letech čekejte odkaz, protože já vím, že mě všichni rádi stalkujete a děsně moc chcete vědět co dělám.

Moje základna dopisovacích přátel se rozrostla o velmi zajímavé bytosti, musím je všechny obejmout. Moc pro mě znamenají.
Cítím se provinile, že jsem stále nedopsala dopis pro Eleanor, je mi to líto. Snad v nejbližších dnech.

Slibuji, že je tentokrát všechny dočtu. Dřív než skončí zpět v policích městské knihovny.

Ale pamatujte.
nejste v tom sami.
stay strong.
xx

Poslouchám věci jako tohle. A pak poslouchám věci, které jako tohle vůbec nejsou.

A modlete se za mě/nás, ať nejsou lístky na Crystal Fighters, kteří budou v listopadu v MeetFactory (ano, milijony srdíček a slz štěstí. Bylo by to krásné roční výročí po Beach House a tak. Potřebuju zase růžovou auru.), vyprodány dřív, než je budeme držet pevně v rukou. Ať mě neopouští všechno, alespoň tohle. prosím.

žesevámtopiřádještěchcečíst..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 WildChild WildChild | Web | 23. února 2013 v 22:49 | Reagovat

Skvělý knihy, skvělý článek, chci odkaz na druhý blog, Es. to sekne, a nakonec chci shodit klóbrc za takový projekt.

2 Eleanor Eleanor | Web | 23. února 2013 v 23:09 | Reagovat

Baví nás to číst, to víš, že jo. Na dvou blozích (? tohle se asi fakt nedá skloňovat) současně. Stejně jako nás baví tě stalkovat na všech frontách. ;)
Jo, až roztaje sníh bude to jiný, úplná nádhera, ideální... Akorát by ten sníh musel nejdřív roztát a ne pořád padat další, grr!
Věřím, že až ten dopis objevím ve schránce, budu ten nejšťastnější člověk. A líto nelíto, jsem aspoň ráda, že jsi mne zmínila v článku. :)
Mimochodem, v té anketě se může hlasovat jen jednou, což je dosti nemilé. Klikám na vystouplé kosti (klíční! umrrm) - což jsem taky klika, pak na viditelné žíly a ruce v těsným závěsu.

3 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 24. února 2013 v 0:19 | Reagovat

Do okamžiků házim hudbu. Pak se mi nějak udrží. Zůstanou s tou hudbou a ta bude v hlavě vždycky...
Až roztaje sníh, budu se muset válet v blátě... A to je horší, než čistej sníh. Ale zas... bude všechno veselejší...

4 Jimmy Mindfucker Jimmy Mindfucker | Web | 24. února 2013 v 18:18 | Reagovat

Přeju si, děsně moc, abys měla tu čajovnovou náladu pořád. A ať už je ti jakkoliv, vždycky jsme tady my.. kteří, ti asi moc nepomůžem, dyť víš, jak to mám s mezilidskejma vztahama, ale máme tě  rádi a CHCEM ti pomoct. A ničí nás, když jsi smutná. Fakt že jo. Pís, bič.

5 naivepesimist naivepesimist | Web | 25. února 2013 v 0:03 | Reagovat

Já bych to shrnula. Chce to léto. Jaro. Slunce. Světlo. Zimní depree je na hovno. (aťjelíp.)

6 Jane Jane | E-mail | Web | 28. února 2013 v 8:26 | Reagovat

Bukowski. Taky ho teď pořád čtu...

7 Es. Es. | Web | 28. února 2013 v 20:29 | Reagovat

Ruce. Studijní kresba rukou. Aktuální téma. A fascinace tím.

Zas mám chuť posílat objetí i přes komentáře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama