Chuť vyzvracet všechny myšlenky

28. října 2012 v 11:45 | Lucyje |  ○ Výstřižky ze stereotypu
Hlavou mi prolítává dost divnejch věcí. Nemůžu je vyhnat.
A podzim vypadá jako by končil a to skoro ani nestihl pořádně začít. Proč jste na mě všichni tak hnusní?

Zjišťuju, že jsem stejně nejradši asi sama. Nevěřím, že to říkám, vždycky jsem potřebovala společnost, ale poslední dobou mi prázdný místnosti vyhovujou. Prázdný místnosti a mý osamělý songy.
A déšť, co bubnuje na okno. Včerejšek byl tak krásně ošklivej, až jsem ani nevěřila, že může být na světě tak hezky. Pošmourná obloha jakoby v obě ukrývala jistej smysl, očekávání, nostalgii, vzpomínky a návraty. Dobře, tohle je píčovina, ale po včerejšku deštivý dny a svetrový počasí řadím mezi moje oblíbený. Ta atmosféra. A chuť odpojit se od světa, odjet na místo kde vás nikdo nezná, kde vy nikoho neznáte. Kde vás nikdo nikdy nebude hledat.

A ani nevíte jak krásný bylo poslouchat nějaký playlist na 8tracks a najednou slyšet Oh, me od Nirvany z MTV Unplugged. Zrovna nedávno mi bylo až skoro do breku z toho, že mě to tak rychle opustilo, že se mi Kurt vzdálil a že už jen sedí a kouří cigaretu na plakátě v mým pokoji a jinak už nic moc nezanemná. Ne. byl tu se mnou pořád, Nirvana tu byla pořád. Někdy potřebujete něco jako přestávku, mrtvej bod aby jste si uvědomili, že je to pořád jedna z nejdůležitějších věcí, co vás kdy potkala.

Snažím se skládat origami, piju čaj s medem a mám divnou citovou vazbu ke košili ze sekáče za 30 Korun. Snažím se ho vyhnat z hlavy, protože mu vůbec nerozumím nerozumím. Jiný světy. Přemýslím o tom, z čeho bych chtěla aby se skládal můj život (na jídlo a pití vždycky nějak zapomenu, svetry jsou přece důležitější.). Cítím se jako ten nejhorší člověl na světě, když k části naší rodiny necítím nic moc hezkýho. Jednu knížku už čtu asi dva měsíce a furt jsem ji nedočetla. Ráda jezdím vlakem a mučím se nad fotkama krásnejch míst, který zůstanou vždycky jen na fotkách nalezenejch na tumblr.
A možná budu mít na nějakou dobu pučenou zrcadlovku na film. To budu pak happy as a lark.


Je mi ze sebe špatně, nikdy si nic nenechám pro sebe. Vždycky všechno někomu řeknu, nemám moc tajemství, jsem až moc otevřená. Radši budu míň mluvit a zároveň i míň přemýšlet. It will kill me. Soon. Od teďka.

Ráda si přehazuju vlasy ze strany na stranu. Ráda si představuju jak je stříhám, i když vím, že bych to neudělala.
Ráda si představuju, že jsem někdo jinej.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Borůvka zvaná Bezcitná Borůvka zvaná Bezcitná | E-mail | Web | 28. října 2012 v 13:28 | Reagovat

Let's shine like the sun:)

Všichni chceme bejt občas někdo jinej. Teda doufám, protože jinak bych byla jediná divná.

Já si zase představuju, jak rozbíjím talíře a okna a vůbec skleněný věci. Nereálnosti jsou super.

2 Lucy Lucy | Web | 28. října 2012 v 16:49 | Reagovat

Kedy si stihla toto všetko? I mean nabúrať sa mi do hlavy a tak. Práve si opísala môj posledný tragikomický týždeň.

Akurát ja som na 8 tracks natrafila na The Man Who Sold The World. Nirvana u mňa mala tiež na chvíľu pauzu, vlastne ani neviem prečo. Predtým som si zvykla predstavovať Kurta, ako sa spolu rozprávame a podobné nechutné klišé. A zrazu to bolo preč, uau. Ale už sa to zase vrátilo, keď som si pozrela pár starých koncertov. A uvedomila som si, že asi už nikdy nebudem žiadnu skupinu milovať tak, ako ich :)

Rodina to isté, za chvíľu sú Vianoce a ja budem o5 sedieť pri rodinných príslušníkoch, ktorí sa zrazu tvária že celý rok na seba nekydali hnoj a nerobili si zle.

A ďakujem za pochvalu, ale musím povedať že kecáš - videla som predsa tvoje kresby ^^

3 Someone Invisible Someone Invisible | E-mail | Web | 28. října 2012 v 18:41 | Reagovat

Já nikdy společnost neměla. Je to divný, ale potřebuju jí. Současně mě samota neuvěřitelně sere, ale taky jí miluju.
Špatný počasí je vždycky skvělí. Pokud ti nepřekazí plány.
Já si často představuju, že si stříhám vlasy. Nesnáším je. Dlouhý a blonďatý. Někdy říká, že jsou krásný, mě se hnusej. A taky si často představuju, jak rozbíjim zrcadlo. Když se do nich podívám...
Já si taky jednou řikala, že nechápu, jak mě mohly moje oblíbený kapely opustit a já je a jak můžu poslouchat ty pomalý sračky. Pak jsem si uvědomila, že se mi pořád líbí to samý. Jen jsem toho byla jednu dobu přehlcená a potřebovala chvíli, abych si uvědomila, jak je to pořád skvělý...

4 Es. Es. | Web | 30. října 2012 v 18:02 | Reagovat

Vítám tě v klubu "rádi si představujem, že jsme někdo jinej". A taky "rádi si představujem, jak si stříháme vlasy ale nikdy to neuděláme.".

Kurt je věčněj, a mě už dávno došlo, že ať budu jet v čemkoliv a budu mít jakýkoliv hudební éry, stejně se k němu, a mm pár dalším srdcovkám, vrátím.

Kdybych se měla vyjádřit ke každýmu bodu v tvým článku a ve všem horlivě přikyvovat, jsem tu do rána. Prostě... jestli máš nějakej stejnej čip v hlavě jako já, tak je to fakt drsný. Ne, vážně, jakobys dokázala popsat moje momentální pocity.

5 Jimmy Mindfucker Jimmy Mindfucker | Web | 4. listopadu 2012 v 21:54 | Reagovat

Krásný místa nezůstanou na fotkách.

Počkej za dva roky. Bude tóčo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama