A najednou začne hrát Someday od The Strokes a na tváři máte úsměv šťastnýho idiota.

4. října 2012 v 19:08 | Lucyje |  ○ Výstřižky ze stereotypu
Vážně mi teď úplně buší srdce. Poslouchám nějakej playlist na 8tracks a najednou slyším Someday od The Strokes a .. dlouho jsem se necítila tak šťastná.
Jsem hudební úchyl. No a.

Naše třída je zvláštní. Nerozumím si s nimi, oni si nerozumí se mnou. Ale necítím k nim žádnou nenávist nebo něco takového. Jen je to až moc lidí, se kterými sinějak nesedím, v jedné místnosti. A zítra jedem na vejlet. Do neděle. A já radši nic neočekávám. Třeba to bude fajn, třeba to bude strašně na nic nebo něco mezi tím. Ale co je jasný, tak to, že bych měla držet hubu s tím, jak se mi to tam nelíbí, protože to M. dohání k dlouhejm rozmluvám do duše, J. k řeškovstí a tak. Ale stejně jsou to nejlepší kamarádky světa. A bude mi tam chybět Jimmy. How sad.

Došla jsem k tomu bodu, kdy se mi vážně nechce řešit otázky typu "Pravý indie je to, co skoro nikdo nezná, To ostatní jsou sračky", "Tohle neni alternativní" "buu buu buu". To co se mi líbí tak prostě poslouchám. Kde jsou ty časy, kdy jsem byla celá nesvá z toho, že se mi líbí Lana del Rey,. "Vždyť je přece až moc populární a kůl!" Ale musím dát volnej průchod svejm myšlenkám a poslouchat všechno, co mě nějakým způsobem chytne za srdce a ovlivní. Hudba mi rozvíjí představivost, kreativitu. Přináší mi myšlenky a mění mi náladu. . Srát na to, že mám nesourodej hudební vkus, že Riot Grrrl kapely a kapely typu Noah and the Whale prostě dohromady nejdou. Nemá smysl se omezovat v tom, co poslouchám jen proto, že je to až moc kůl a sweg, takže se to automaticky vyřazuje z playlistu.. Byla bych sama proti sobě.

Dneska jak jsem si psolechla určitý písničky, co mi připomínají léto, zachvátil mě nehorázně zvláštní pocit. Stýskání, pocit jako když je vám na blití, totální deprese, skoro-slzy, nutnost fláknout hlavou do stěny a tak. Byly to super prázdniny. změnila se spusta věcí, jako třeba prohlozbení všech našich kamarádskejch vztahů. To léto hodně znamenalo.
Já a moje imaginární dvojčátko. Já a moje nové svetry. Já a póza á la Crystal Castles. Vše v jednom.

Školní okenní parapety nabývají na škaredosti.
/Já taky./
Listopad v nedohlednu.
Stromy jsou furt až moc zelený.
Pišu sračky.
Ale jinak jsem strašněj optimista.
Chleba s marmeládou!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Es. Es. | Web | 4. října 2012 v 19:19 | Reagovat

Ach, další hudební úchyl, jsem tak ráda, že nejsem sama!
A taky ti vadí, že jsou stromy ještě moc zelený, a taky máte školní parapety ošklivý. A taky si teď připadám, že ti hrozěn lezu do zadku... :D  

Sakra ty Crystal Castles, musím si je poslechnout.

Chtěla bych nějakej svetr, jakože hezkej. A já žádnej nemám, což je deprimující. A to dvojče taky nemám, což je ještě víc deprimující.

(Začínám mít strach, že moje neschopnost napsat krátký a smyslupný komentář začíná být otravná...)

2 Lucyje Lucyje | Web | 4. října 2012 v 19:25 | Reagovat

[1]: Do zadku  ti lezu vždycky já! :D
A tvoje komentáře jsou nejlepši, tak ticho.
A Crystal Castles se ti možná líbit nebudou. Je to šílený. A elektronický. Ale sakra dobrý.

3 Lizzy Lizzy | Web | 4. října 2012 v 19:45 | Reagovat

Jsem chleba s marmeládou, prosímpěkně.

Se svými spolužáky mám podobný vztah, až na to, že jako třešničku na dortu je nemůžu vystát, fakt že jo... Nikdo z nich mě nechce poznat, proč taky, když je jednodušší tvrdit, že jsem namyšlená, nepřátelská a nedůtklivá. Ale jednou už v člověku něco rupne a třeba to přestane řešit... doufám v to.
Máš krásný svetry! Stromy už maličko žloutnou.

4 Never Was Never Was | Web | 4. října 2012 v 21:50 | Reagovat

Taky si občas připadám jak hudební uchyl, co všechno míchám dohromady.

Já se svou třídou vlastně nemám nějaký extrémní vztah. Pozdravíme se, prohodíme pár slov.. ale jinak.. ? Všímám si svého, o přestávkách mám sluchátka v uších a neřeším okolí a když skončíme, tak se nehrnu jako všichni na autobus, ale jdu domu kus pěšky, sám.. a vyhovujemi to.

A ta fotka je povedená :)

5 Jimmy Mindfucker Jimmy Mindfucker | Web | 5. října 2012 v 21:39 | Reagovat

ááá drahá, nemůžu se dočkat, až si budem dělat palačinky a puding spolu. Děsně se těším, i na blbý stříhání videa.

Doufám, že si to tam v háji užíváš^^

6 Borůvka zvaná Bezcitná Borůvka zvaná Bezcitná | Web | 6. října 2012 v 2:53 | Reagovat

Jenom proto, že to není všemi zavrhovaný a neznámý, nemusí to bejt špatný... ne?

7 Alia Alia | Web | 6. října 2012 v 15:05 | Reagovat

Chmm, nikdy jsem nechápala ty diskuze ohledně toho, co je indie a co není, jestli je to dost alternativní, nebo na to raději nemám sahat, co když mě to kousne a nakazí a budu moc mainstream a sakra, jde to se mnou z kopce. Ještě abych si ohraničila hudební styl, ne?:D
Jinak. Ty svetry jsou naprosto úžasné.

8 An. An. | Web | 7. října 2012 v 17:26 | Reagovat

Jo, přesně tyhle výčitky kvůli poslouchání určitýho druhu hudby znám! Humus!

9 Jane Jane | E-mail | Web | 7. října 2012 v 17:31 | Reagovat

Optimismus je správnej :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama