Rudiš (a srdičko k tomu.)

24. května 2012 v 21:43 | Lucyje |  ○ Rádoby recenze
Jo, vždyť je přece uplně jasný, že když si řeknete "zítra to napíšu", že to napíšete místo zejtřku až za tisíc let.

Jo a tohle fakt není recenze, jen prostě píšu o tom, co jsem četla a jak se mi to líbilo.

Jaroslav Rudiš je jednoduše geniální.
Na začátek by se hodilo poděkovat Gwendoline (a jejímu dávnému článku o Konec punku v Helsinkách), bez které bych o něm možná ani nevěděla.

Jak malá jsem se těšila na ten den, kdy neznámý někdo vrátí do knihovny alespoň jednu knížku od Rudiše. Konec punku v Helsinkách jsem si chtěla přečíst už šíleně dlouho, ale knihovna je holt knihovna a nechodim tam sama. Jednoho krásnýho dne se tam však objevila, společně i s románem Potichu a Nebe pod Berlínem. Jo Lucyje, ser na to, že ty knížky nemáš kam dát, protože máš tašku plnou k prasknutí, vem to do ruky a puč si to.


Kdovíproč jsem se místo do "Helsinek" první pustila do Potichu.
Knížka o jednom dni a jedné noci, příběhů pěti lidí. Neuvěřitelně uvěřitelný.
Příběhy lidí se různě prolínaj, takže asi až v půlce už máte v hlavě jednotlivý postavy ujasnění, do té doby je to toiž celkem zmatek. Ale to je to, co té knížce dodalo šmrnc. To, jak se jednotlivé příběhy na konec překvapivě spojují.
Celá kniha je navíc jakoby protkána hudbou. je vážně znát, že samotný Rudiš má k hudbě vztah.
Charaktery postav jsou šíleně zajímavý. Sedmnáctiletá punkerka-členka kapely Kill the Barbie, postarší podivín snažící se nastolit ticho celému městu, tramvaják, kterej si s sebou bere psa a pouští si přitom hudbu, žena , které chybí mládí a muž toužící po obnovení vztahu.
Knížka mě naprosto pohltila, v hlavě běžel zase jakoby film, bavilo mě poznávat životy lidí i když byly jen smyšlené.
Jeden den a jedna noc, pět příběhů, skvělejch 197 stránek.


Po dočtení tohoto úžasného románu jsem otebřela snad tu nejlépe vypadající knihu Konec punku v Helsinkách.
"Před stíny minulosti nejde utéct, vždycky na vás zaútočí zezadu."
Vzpomínky a život čtyřicátníka Oleho, z prostředá zaplivaného baru Helsinky, prolínající se s deníkem punkerky ze socialistického Československa. trišku mi trvalo, než jsem se do toho začetla, ale tak to většinou bývá, že na začátku se chytám pomaleji, ale tak druhou polovinu knihy mám přečtenou rekordní rychlostí.
Stavba knihy mi trošku připomínala Potichu, taky se jakoby prolínaly příběhy, i když to bylo vlastně v úplně jiné podobě. Současnost a starý deník.
Pořád jsem se těšila (nebo ne těšila, spíš jsem byla zvědavá), jak dojdu k šedým stránkám ke konci knihy- k Hezký lidi manifest, i to se nakonec propojilo se zbytkem knihy. A to je na tom děsně super. Vy prostě tušíte, že to mezi sebou má určitě nějakou spojitost, ale stejně jste až do posledního slova knihy napínavý jakou.
Knížka dýchala jakousi inspirací (možná to bylo tím, jak byla vizuálně zpracovaná), zamyšlením nad tím, že vzpomínky si tvořím teď, tak bych to neměla prosrat, ať pak je na co vzpomínat, hudbou, punkem.
Punk je definitivně mrtev, ale v téhle knížce ve vzpomínkách oleho a starého deníku prostě ožívá.

hned jak dočtu Všechny moje lásky (né, vážně to není román pro dívky.) od Nicka Hornbyho (Ne, není to Dick Horny, jak napadlo někoho od nás ze třídy. :D ) puštím se do Nebe pod Berlínem, snad mě nezklame! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gwendoline Gwendoline | E-mail | Web | 24. května 2012 v 22:00 | Reagovat

Nebe pod Berlínem neni až zas taková pecka, kdybych ten Berlín neměla tak strašně ráda, asi by se mi to ani nelíbilo. Jinak Rudiš je strašně sympatickej cápek:D

2 Lucyje Lucyje | Web | 24. května 2012 v 22:02 | Reagovat

[1]: Aha, ale stejně si to přečtu :) ... Přesně! A má super účes :D

3 kE kE | Web | 24. května 2012 v 22:19 | Reagovat

Helsinky byla jedna z nejlepších knížek, co jsem četl. Nad tím Potichu jsem jednou už uvažoval, dokonce jsem ho měl i doma, ale číst jsem ho nezačal. Ale asi se do toho dám, když čtu, jak je tu super

4 Jane Jane | Web | 24. května 2012 v 23:10 | Reagovat

Vypadá to zajímavě. Škoda, že mi nic nepůjčej v knihovně. I když moje polička knihy-co-si-plánuju-přečíst-protože-je-mám-doma-a-ještě-jsem-je-ani-neotevřela je pořád poměrně obsáhlá. (Jo, já vím, kdybych pořád nekupovala další knížky, asi by to tak nebylo, ale nemůžu si pomoct :D )

5 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 25. května 2012 v 8:36 | Reagovat

Konec punku v Helsinkách jsem objevila v knihovně náhodou. Nevěděla jsem, co si půjčit a ona na mě tak nějak vypadla... A četla jsem jí už minimálně třikrát a pořád je skvělá... :D
A ostatní jeho knížky jsou taky dobrý. Aspoň teda mě se líbily.

6 Sobecká Zíťa Sobecká Zíťa | Web | 25. května 2012 v 13:55 | Reagovat

To zní dobře. Fakt.

7 mentallydisturbed mentallydisturbed | Web | 27. května 2012 v 9:21 | Reagovat

Nebe pod Berlínem jsem četla a několikrát jsem si chodíc městem a tak poslechla i audioknihu, co sám Rudiš namluvil, líbí se mi ta atmosféra, co z toho dejchá. Potichu se mi líbilo, spíš takový oddechový čtení. Strašně se mi líbí styl, jakým Rudiš píše. Na Helsinky se chystám..

8 BettyeGraves20 BettyeGraves20 | E-mail | Web | 31. května 2012 v 22:33 | Reagovat

I received my first <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/personal-loans">personal loans</a> when I was not very old and it aided my relatives a lot. But, I need the financial loan over again.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama