Duben 2012

Teď drž hubu, zítřky budou lepší

28. dubna 2012 v 22:12 | Lucyje |  ○ Výstřižky ze stereotypu
Nicnedělání a parázdnota se pomalu začíná obracet v plánování velkejch projektů. jakejch, to zatím není potřeba zmiňovat, stejně pochybuju, že to všechno vyjde tak jak si teď představuju.
Bude květen, od května už bývá všechno většinou zalitý růžovým povlakem radosti a tak nějak se všechno víc daří. Aspoń mi to tak přijde, jakmile začne být venku fakt teplo (dnesa jsem se ve svetru už dost potila!) a slunko svítí, člověk má nějak větší energii a chuť něco plánovat.



Funeral of queen Mary.♥ Umírám z toho!
Clockwork orange, zas si ho musím pustit.

Blíží se Majáles, jeden z nejlepších okamžiků roku, i když u nás má oproti jiným městům fakt nízkou úroveň. Ale i tak si to každej rok užijem. Nejlepší to bylo asi před dvěma rokama, kdy nás šla minimálně půlka školy (asi 400 lidí) za Jiskry (červený šortečky a bílý tílečka). Hlavně se těším jaký budou letos kapely, vždycky to jsou takový ty amatérský, protože Majáles nemá vstupný a nemaj se tudíž z čeho zaplatit, a taky nikdy to nevíme dopředu kdo všechno zahraje (teď vím jedině o Tape Connection, který jsem si domluvila já :D Na ty se moc těším.). zas to hodně závisí na počasí, tak jestli bude hnusně, bude to fakt na hovno, takže doufám, že bude fakt hezky. ježiš, už tu píšu i o zasraným počasí :D To není dobré!
Letošní celoškolní témma je mafie, tudíž kluci půjdou za mafiány a holky za společnice (tudíž vlastně kurvy), ale já a S. půjdem za Mechanickej pomeranč! Prostě za Alexe no 8-) Zas nikdo nebude vědět za co dem, protože všichni jsou tak trapní, že to neznaj a neviděli (stejně by to nepochopili :D všichni v mym okolí jsou kreténi :D ) , takže se zas všichni budou otráveně tvářit a dívat se na nás jak na debili, ale koho to sere?

Music today and yesterday
Uplně nejvíc cool, dávat fotky do článků, i když se k tématu vůbec nehodí :D

Ještě zpětně...V pondělí se Brno nekonalo kvůli údajné nemoci D, takže žádný další navazování vztahů se spolužačkou. Nejhorší na tzom však je, že nemocná vůbec nebyla (kdo nemocnej chodí do fitka?), takže mě to celkem zamrzelo, ale i takový věci se stávaj a vlastně... koho te sere?

Je úžasný a zároveň strašně smutný, psát si s někým, s kým si máte fakt hodně co říct, a zároveň vědět, že bydlí fakt daleko od vás. Alex, majitelka krásné kytary s DIY designem, se se mnou shoduje v oblíbené hudbě, názorech na Nirvanu a tak. Sere mě, že je mezi náma asi 350 kilometrů, i když doprava existuje stejně je to další debilní překážka v tom, hledat spřízněný duše a trávit s něma čas.
A to mě zas přivádí k tomu, jak nenávidím místo, kde bydlím. Chci změnu. Velkoměsto. Víc lidí. Hlavně nový lidi. A to je ta moje zatím největší chyba- vysrala jsem se na hledání nějaké střední školy, takže budu ještě čtyři roku trpět s těma stejnejma ksichtama a všeobecným vzěláním na gymplu. A nebo odejdu příští rok, čímž budu 1. ročník vlastně opakovat...Těžko říct, zda to stojí za to.
Lost little girl. Písnička od Doors a mně připadá čím dál tím víc, že je o mně.
Jsem ztracená ve svým vlastnim světě. Prostě malá ztracená holčička.

Lajf is e bič, sou lérn tu fak it.

22. dubna 2012 v 0:03 | Lucyje |  ○ Výstřižky ze stereotypu
Tududum.
Jako horská dráha, přesně tak by se dala popsat moje nálada (Ježiš, to mi připomíná ten dokument od BBC s názvem "Bouřlivé dospívání" :D Na tohle nás nutili dívat se ve škole. V šesté třídě.) Chvilku je to prostě na Unknown Pleasures od Joy Division, a chvilku zas na veselý písničky z London Calling od Clash. Znáte to.

Poslední dobou čím dál tím míň sedim doma, což je fajn. Ty chvilky na trávníku s vodárnou a lidma z divadla jsou skvělý, jsme strašný hovada a to je přesně to, co nás spojuje :D Válíme se po zemi, házíme takový stupidní a nechutný džouky, fotime se, zpíváme "Čendu na kreku" /máme vlastní sooong!/ a jsme prostě hepy. Veselí křováci s hnusnou, starou vodárkou a ještě starším a hnusnějším tabákem. Fuck it.
Dneska jsem byla venku se spolužačkou, v pondělí pojedem do Brna. Zvláštní, jak si k sobě lidi najdou, byť jen nepatrnou, cestu až skoro po čtyřech letech. Je to fajn pocit :)

Hodily by se zmínit i moje "hudební objevy".
Díky Johnnymu jsem objevila kapelu jménem Interpol, ktero v posledních dnech nemůžu vyhnat z hlavy. Připomínaj mi trochu Joy Division, jen jsou v takovým..živějším stylu. Album Turn On the Bright Lights , je teď u m vlastně na denním pořádku a nějak vystihuje moje nynější, sále hořko-sladký, nálady.
A tím se dostávám k tomu, co jsem dělala ve čtvrtek celý odpoledne. Video, který se dá asi brát špíš jako zkoušení kamery na foťáku, ale možná by se to dalo nazvat i výbuchem mé kreativity, nebo tak něco :D S tím textem té písničky to nějak nesouvisí, Interpol se prostě hodili a inspirovali mě, takže proto tahle hudba :)


Dalším hudebním objevem je jedna začínající olomoucká indie-rocková kapela Tape Connection, kterou jsem domluvila na náš Prostějovskej Majáles a strašně se na ně těším. Při prvním poslechu mě až tak nezaujali, ale potom se mi začali líbit čím dál víc a dneska jsem těch pár písniček z jejich bandzonu slyšela několikrát, furt dokola prostě :D

Co se dál hudby týče, včera jsem chtěla jít do Apolla na revival Nirvany, ale protože byla v tu doby i "ulta-mega-cool-polib-mi-prdel-párty", neměla jsem s kým jít, a samotné se mi nějak moc nechtělo (ale přijdou ty časy, kdy takový akce budu absolvovat forever alone, to vím :D ). Takže jsem večer proseděla u počítače, pak jsem zhlídla Pevné pouto, a nevím, co si o tom filmu mám myslet. Natočenej je dobře, ale na mě možná trošku kýčovitej. Ale... 4 hvězdičky, takže se mi vlastně líbil :D
19. května maj být Sour Bitch v Olomouci, sice ještě nevím kde, ale prostě fuck yeah! O tohle nesmim přijít, ty holky hrajou fakt slušně a dost dobře se i trefujou do hudebního vkusu. Tak tohle doufám vyjde, jako spousta dalších věcí, o kterejch zatim nevim :D
Zase si upravuju můj otřesnej pokojíček k lepšímu (Takže vítej Courtney, Malcolme, pomačkanej lístku z FiXy, Iane, Woody a vy ostatní!). Protože tím se pak snižue moje nenávist k téhle místnosti. Kterej kretén vymyslel "Všude dobře, doma nejlíp" ?!



I believe... in homicide.

14. dubna 2012 v 14:02 | Lucyje |  ○ Výstřižky ze stereotypu
Nasrat na tu nejvíc debilní pověru, že jsou pátky třináctýho špatný dny. Včerejší byl bez pochyby ten nejlepší pátek třináctýho, i když to vlastně ze začátku ani moc nevypadalo...
Ještě mám v živé paměti čtvrtek minulej tejden, kdy jsem procházela ulicemi Olomouce a viděla plakáty na 999 (v hlavě se mi hned rozeznělo: "Homicideeee, homicideee" :D, který jsem předtím kurva dlouho neslyšela) a říkala jsem si, že by bylo fakt skvělý na to zajít, ale jevilo se mi to jako nemožnej požadavek, protože už tenkrát jen FiXa, která byla v prostějovským Apollu, stála spoustu přemlouvání. Stal se zázrak, stačilo se jednou zeptat a už sem měla jak-takž svolení. Takže jsme v pátek o půl sedmé, my-dušeně nevyrovnáná skupinka (no, tři lidi asi nejsou moc skupina :D Já, Elis a Mara ) vydali do Olomouce na "najnnajnnajn". Ač jsme všichni tři nebyli až takoví fanoušci, že bysme znali víc jak 6 písniček, stejně jsme se těšili.
Začalo to fakt katastrofálně. Olomouckej S-cube klub jsme našli celkem jednoduše. Před očima se nám rozprostírala ošklivá komunistická kostka s velkým barevým nápisem S-cube klub. Bylo tak čtvrt na osm, my jsme se dívali do malejch okýnek a zjistili jsme, že tam ještě nikdo není (Apollo už bývá tou dobou celkem nacpaný, zvlášť když jde o větší koncert.), nasraní, že to není ve sklepě (tak jako Apollo :D ), a čekali jsme, až budou přicházet další lidi. První byli nějací asi-poláci, bylo jim už něco k padesátce a my jsme byli znechucení ještě víc, všichni jsme očekávali tak lidi takovýho toho ještě relativně mladýho věku, ztracený a beznadějný existence, ne tohle. Ale co. Přišlo pár dalších lidí, my jsme tam vlezli, zatáhli 250 Kč (přišlo mi to neskutečně levný) a desetikajdu za šatnu, a do uší se nám z repráků linuli nějací zasraní Simple Plan nebo co to bylo. Sedli jsme si ke stolu ozařeným přiblblejma barevnejma světýlkama (no jo, v tomhle klubu se fakt přádá snad všechno, hlavně Student's party nebo jak tomu říkaj, takže se nebylo čemu divit.), při pohledu do vedlejší "místnosti", kde byl velkej plac s pódiem, na kterým ještě nezačli ani skládat bicí, se nám udělalo černo před očima, protože před Devítkama měli být ještě dvě předkapely, a my jsme měli odjet už o půl dvanácté, tak nám bylo jasný, že o nestihnem.
Tak ve 21:20 konečně začla hrát olomoucká kapela Zatrest, která se mi fakt nelíbila, myslím, že větina lidí nich nebyla nějak unešená. Ale prostředí bylo fajn. Kolem celýho placu byli takový bedny na sezení/ležení/.. takže když se člověk zrovna nechtěl hejbat, mohů si v klidu pohodlně sednout. Asi po pěti písničkách samotná kapela pochopila, že nikdo přídavek chtít nebude, tak se odklidili a my jsme čekali na E!Ečka, na který jsme ses Elis celkem dost těšili. Lidí kolem začlo přibývat, zem už se leskla rozlitejma pivama, a když si člověk nedávál pozor, uklouzl na plastovým kelímku. Lidí tam nakonec bylo celkem dost, nejkurióznější byl ovšem nějakej tak 14ti letej kluk s takovejma pseudo-pankovejma vlasama, který mi silně připomínaly moje dětská léta se sestrou ve vaně, kdy jsme si podobný účesy dělaly pomocí pěny. Na sobě měl navíc tričko s nějakejma Kropiklanama, což je nějaká asi vážně kůl metalová skupina s největším hitem jménem "Vodka". No, ten byl vážně vtipnej.
E!Ečka začli, fakt Vám neřeknu čím a tak, ale parádně jsme si zablbly ( Kdybych byla větší, přidala bych se do toho nejvězšího pogo-chumlu, ale mejch 156 centimetrů a zvyšenej pud sebezáchovy na to zatím neměl moc odvahu) na Pogo, Nasrat a samozřejmě na Humusáka. Bylo fakt zajímavý dát si Humusáka a asi hodinu na to Homicide :D Během E!E jsme stihly zavolat "odvozu" ať přijede později a my jsm byli rádi, že můžem zůstat o hodinu dýl a doufali jsme, že 999 stihnem celý.
Nick Cash a spol. nastoupil, něco řekl a já jsem tomu až tak nerozuměla, protože moje uši už byly značně zalehlý a navíc bylo někdy stěží rozumět češtině, natož angličtině. Začlo to parádně, vlastně..celý to bylo skvělý. Několikrát jsme na zádech cítili pivní spršku, musel jsme se často vyhýbat už trošku-hodně napitejm lidem, řvali jsme těch pár textů , který jsme znali, já jsem si šáhla na Nickovu kytaru (asi to bylo trapny, ale nasrat nasrat, byla jsem celá bez sebe :D ), pokoušela se to nějak vyfotit a tak dále. Písničky, který bych fakt vypíchla, tak to byly asi pochopitelně Homicide, pak skvělá Emergancy, a jako poslední I'm alive, kdy jsme to "ájm elajv" řvali až už jsme cítili, jak pomalu odcházej hlasivky. "35 years of 999. It was great show but not because of 999 but because of you..!" Něco takovýho jsme slyšeli na konec, parádní slyšet, i když všichni víme, že to říkali úplně všude. Stihli jsme celý Devítky, aniž by byl Eliščin tata-odvoz naštvanej. Byli jsme brutálně vyřvaní, brutálně zalehlý uši ale bylo to tak fajn, že by človk chtěl vracet čas pořád a pořád až do té doby, kdy ho to omrzí.


Z počátečního zklamání a poznámek typu "měli jsme jít radši do Apolla" /kde byly revivaly Alice in chains a Faith No More/, se vyklubal zážitek jak prase, můj první punkovej koncert a zkušenost, že i když to na začátku vypadá fakt na hovno, ve výsledku to může být bomba.

"And I swear that I don't have a gun." ... You fucking liar!

5. dubna 2012 v 16:18 | Lucyje |  ○ Hudební orgasmy
Dneska je to dlouhejch předlouhejch osmnáct let, co odešela jedna z nejzásadnější postav rock'n'rollové historie, Kurt.
Je mrtvej, ale to co udělal, je nesmrtelný, a ať chcem nebo ne, lidi si to budou pamatovat a uctívat pořád.

Pamatuju si, jak jsem se k Nirvaně poprvé dostala, ty pocity z jejich hudby byly asi silnější než teď, ale i tak je to pro mě fakt důležitá kapela a díky ní, jsem se dostala k dalším a dalším skupinám (jako třeba k Hole a Sonic Youth).
Jakej by byl hudební průmysl bez existence Nirvany? Možná úplně stejnej, možná úplně jinej, Kdo ví, i mávnutí motýlých křídel může změnit celou budoucnost.
Tahle banda ze Seattlu, která v devadesátejch letech nastolila "potrhnou" módu, se proslavila až tak moc, že na to nikdo z nich nebyl připravenej, především Kurt.
Vím, že není králem hudby, ale pro mě v mým osobním žebříčku je na stupních vítězů a jeho hudba mi změnila život (možná ne tak docela, asi to je přehnaná fráze, ale alespoň z části určitě ano.). Z jeho skrímu mi zároveň přebíhá mráz po zádech a zároveň je to tak strašně blaženej pocit, jak nic jinýho. Strašně mě serou ty pseudo fanynky všude okolo, který si jednou poslechli Smells Like teen Spirit a hned jak je Kurtíček nejlepší. Muck. Nasrat na to. Je přece kůl mít mrtvý idoly a plakat pro ně, že? Kurt by na to nebyl pyšnej, doufám, že nemá ani ponětí o tom co se všechno dneska děje s jeho hudbou. Tím myslím, třeba "peckovou" verzi Smels Lajk Týn Spirit od zasrané Miley Cyrus, disco remixy jeho písniček, Nirvana blogísky s blogerkama, který píšou Curt místo Kurt,.. a tak dál. Hudba je čím dál tím větší shit, už tenkrát to věděl. Taky by mu bylo určitě smutno z toho, jak všichni nenávidí a házej hovna na Courtney ještě víc, než kdysi. /Ten úžasnej moment, kdy vyzval celý "hlediště" na koncertu v Readingu aby řekli "Courtney, we love you!" / Zase by byl pyšnej na tribute song About a boy od Patti, stejně tak její cover Smell Like Teen Spirit (o kterým tvrdím, že asi jako jedinej cover vůbec /ne jen Nirvany, celkově cover/, kterej je lepší jak originální píseň.), na to, jak inspiroval celou řadu umělců a komu všemu tady chybí ... a nebo by ho to spíš sralo, co já vím.
Někdy přemýšlím, jak by na nás působila hudba Nirvany, kdyby si tenkrát nevystřelil mozek z hlavy a žil by tu ještě dnes. Buď by Nirvana byla pořád dobrá a věčná jako třeba AC/DC (AC/DC mi přijdou fakt jako kult, kapela, která je furt stejně dobrá. teda, až tak moc je neposlouchám, ale ... prostě to, co jsem řekla.) nebo by šli do prdele tak jako Guns and Roses (nemám ráda Axla, stejně jako Kurt :D Bylo zábavný sledovat komentáře hádajících se lidí na youtube k videu, kdy K. paroduje jeho ledžndery Snake dance.). jednou byl na tohle téma článek v Rock&Pop, a nebylo by fakt dobrý, kdyby to, o čem tam spekulovali se opravdu vyplnilo.
Někdy mi připadá, že o Kurtovi melu pořád. O tom, jak mě inspiruje, o tom, jakej je pro mě hrdina, o tom, jak je the hottest man ever.

Nemá cenu psát, to co přede mnou už napsala stovka jiných ale... Rock in paradise Kurt, we will always love you.
..a pozdravuj celej ten zasranej klub Forever 27.

Stejně tak stojí za připomenutí i další smutné výročí. Před deseti lety svět opustil Layne Staley z Alice In Chains.
...5. duben, pěkně zasranej den pro grunge.