Únor 2012

Boys go to Jupiter, to get more stupider. Girls go to Mars, become rock stars.

17. února 2012 v 21:45 | Lucyje |  ○ Výstřižky ze stereotypu
Ou gad, Áj lav Kims vojs!

Začínám vážně vnímat , že mám dva světy. Realitu a alternativní relitu. V alternativním světě jsem při poslechu hudby, když jsem totálně v pohodě nebo naopak bezdůvodně strašně v prdeli. jakobych nemyslela na to, co je doopravdy.
Jsem ráda, že se mi daří oddělit se od mýho života. Každej někdy potřebuje odpočinek od vlastního života. A proto si tvořím alternativní relity. Ne že bych byla jak na drogách, jezdila na dinosaurech a jedla cukrovou vatu ze stromů, myslím to tak, že dosáhnu vnitřního klidu.
Teď zas působím jako cvok, protože nedokážu přenýst myšlenky a pocity do slov. Nevadí :D třeba pár procent z Vás pochopí, co mám na mysli. /Kdo copak při hudbě nezažívá euforický pocity.?/
Bez psacího talentu bych vůbec takový sračky psát neměla, ale...nechci obtěžovat mazací tlačítko svejma dotekama.

Víte jak poznáte, že si s někým vážně nemáte co říct? Když bse spontánně začnete seriózně bavit o počasi, nebo o tom "co se bude v nejbližší době psát za písemky".
Jenže who knows, jak takovej vztah mezi dvěma lidma (rozumějte tím-kamarádství, ne vztah jako takovej.) zachránit, když cítíte to divný napěti, když jste s tím člověkem. Až moc přemýšlíte nad tím, co řeknete, abyste to nepodělali ještě víc, než to podělaný je. nemáte si prostě co říct, ale přesto máte chuť to nějak zachraňovat, cítíte pocity viny a zodpovědnosti a blá blá blá. Asi jsem to já, co se nedokáže s někým kamarádit, aby se něco dovnýho nestalo. nejhorší je, že o tom mezi sebou vůbec nemluvíme. /Hlavně že jsem o komunikaci psala asi před půl rokem slohovku plnou moralizujících keců, jak se musí řešit problémy, jinak nikam nedospějete a zůstanete na tom mrtvym bodě./


Náhodný fotky z každodenního života

14. února 2012 v 19:39 | Lucyje |  ○ Pseudo fotografické umění
Jenom tak okrajově..
Stejně to je ironie... nebylo mi ani čtrnáct, a patnáctiny jsem chtěla strašně velkolepě oslavit. A představa nicnedělání doma pro mě byla naprosto nepředstavitelná. A teď jsou tady (teda byly, včera.) a já je vubec slavit nechci. Nějaký oslavování mi přijde na nic, když sama necítím nějakou změnu (kromě toho, že za autobus teď utratím 2krát víc.) a navíc... na co to slavit prostě, vždyť je to jen patnáctka.

No, k článku. Dlouho jste neviděli žádnou moji fotku, pokud nepočítám ty který po ejdné občas dám do článku. Naposledy myslím ty z vídně a to už je sakra dlouho.
Tím že teď fotím week of life (je to projekt, kterého se účastní spousta lidí. 7 po sobě jdoucích dnů každý den fotíte, a za jeden den nahrajete 9 fotografií. Já jsem se to rozhodla dělat tak celý rok, tudíž to skýtá asi 52 týdnů, takže je to celkem náročný, ale zdá se mi to jako pěknej cíl :D ) tak mám velkou spoustu fotek, ale nejsou tak kreativní, protože jak chcete v běžný všední den skoro celý strávěný ve škole nějak kreativně myslet. Ale pár aspoň trošku povedenejch (nebo ne povedenejch, ale prostě pár takových který za něco stojí..) se však najde.
Indžój.
/Tentokrát bez komentáře, nepřipadne mi to důležitý./



Jednou bych chtěla mít kapelu, chci totiž aktivně provozovat stage diving

6. února 2012 v 22:01 | Lucyje |  ○ Výstřižky ze stereotypu
To musí být prostě... emejzyng.
/found here/

Psací, uměleckej, literární, blogovej.../nazvěme si to jakkoliv/ blok.
Ne jakože blok jako blog- několik papírů držících při sobě, blok jako blok v tom druhým významu. Není prostě o čem psát..
Ale to je vedlejší, to bych si zas stěžovala jak mám nudnej život! (hehe, to bych pak nepsala o ničem jiným)
-----------------------------------------------------------------------------------------------
Máme za sebou premiéru Velkýho šéfa. Možná jste to už zaregistrovali, možná ne, vždycky jsem se o otm tak zmínila-nezmínila. Zkoušeli jsme to asi od září, zpočátku jsem z toho byla nadšená jak labilní třináctka z ponožek s Hello Kitty, postupně se mi to bylo horší a horší, až to došlo do stádia, kdy se mi to znechutilo jako té labilní třináctce, když zjistila, že Hello Kitty už není in /naprosto zbytčený přirovnání, každej to jistě chápe i bez toho/. Ale jo. Už vážně věřím větě- "Čím horší generálka, tím lepší premiéra". Generálku jsme posrali. Ta byla ve středu večer, potom jsem se malinko psychicky zhroutila /ježiš, nenašla jsem lepší označení toho, že jsem měla chuť skončit s celym divadlem! /. Ve čtvrtek jsme hráli premiéru..ale jo. Lidi se smáli snad všemu, i tomu, co vtipný vubec nebylo, jsem v novinách na titulní stránce v blonďaté paruce /a vůbec nejsem ráda- teď to vyjímečně není ironie/, v březnu s tim jedem na soutěž a tam nás totálně zjebou i kdyby jsme to zahráli sebe líp- tyhlety soutěže nejsou zrovna... jak to říct... vhodný pro lidi, kteří čekaj nějakou pochvalu. Ale za tu zkušenost to stojí.

Asi zase začnu s trénovaním hry na kytaru. Už umim první akord z About a girl! 8-) .. No, nejspíš to bude tím, že to je fakt ten nejlehčí akord ze všech, ale i k velkým věcem je třeba dělat první krok :D Ale mám tak malou ruku /asi/ že třeba baré akordy jsou pro mě sci-fi. No, budu furt soufat , že to je o cviku a že jistě jsou i kytaristi s malejma rukama, a taky to zvládaj.

Holy mother of fuck I love Joy Division! Zároveň mě děsí a zároveň bych je mohla poslouchat celej den. Je to legenda, nenahraditelná kapela a je škoda, že vlastně tak brzo skončila oběšením na prádelní šňůře.
Jejich písničky jsou takový.. no, to se prostě musí slyšet. Ne všem to přijde vhod, někdo si řekne, že už tak ho sere na světě dost věcí a má z toho špatnou náladu a nepotřebuje ještě poslouchat takový potemělý písničky..ale to se mi na tom prostě líbí.

Co se týče další muziky co mi zní v uších, tak to v poslední době bylo There is a light that never goes out od The Smiths, strašně mě to uklidňuje.
....a nebo prostě sledujte můj Last.fm profil. I když se přiznám, že jsem zas spadla na jisté dno- a to poslouchání hudby z jůtubka :D Když to prostě jinde neseženu, tak co mám dělat... Takže to taky není až tak aktuální, ale takovejch 70% toho co zrovna poslouchám to bude.

Woody Allen je božskej! Ať si každej říká co che, jeho filmy jsou prostě skvělý. No jo, viděla jsem teda zatím jenom pět jeho snímků, ale i tak.
Tday jedna zrůdnost ze sketch booku. Mám další nový věci, ale nějak se mi nechce obtěžovat skener.

Tak to byly moje výblitky z posledních dní. Jo, je to pitomý, když na začátku napíšu, že není o čem psát a pak přeci jenom něco vznikne :D haha.


/A kdyby fungovaly ty jůtub odkazy, tak bych sem dala Joy Division. Takže si pustťe Disorder (a nebo Love will Tear us apart/ --- ale nemyslete si, že zám jenom tyhle dvě.

PS: Už jsem Vám říkala, že mám furt nutkání všem dokazovat, že Nirvana není jenom o Smells Like Teen Spirit?