Leden 2012

I'm not vulgar. I just happen to have a very colorful vocabulary. So fuck you very much!

22. ledna 2012 v 19:17 | Lucyje |  ○ Výstřižky ze stereotypu
Hele, nakreslila jsem obrázek kolik se toho děje.

Takže se ani není čemu divit, že nepíšu.
Už strašně dlouho se chci dát nějaký fotky, ne že by nějaký zajímavý byly, ale i tak.
Ve Week of Life jsem ve skluzu. Chybí mi dva týdny, Year of Life prostě nedám (a to je teprve leden.)
Můj seznam "Věcí který chcu udělat" je přes celou A4 a ne že bych z toho něco konečně udělala.
Už asi nevyrostu, ségra (devítiletá) byla teď u doktorky a ta počítala podle výšky rodičů kolik tak může vzrůst a prý vyšlo 156 centimetrů a ty teď právě mám. Shit! Už mě nebav žít v tomhle těle. Jsem něco jako transsexuál, ale nějde tu o pohlaví ale o věk. No, asi to přirovnání nebude plně to pravý ořechový, ale myslím, že víte co tím myslím.
Pojedu na Redhoty, asi jediná pěkná zpráva a vyhlídka do budoucna. Myslelajsem, že budem mít takový ty úžasný lístky ale máme e-vstupenky, ale to už je vlastně jedno, hlavně že něco je.
Jako zázrakem budu mít krásný vysvědčení.
Konečně jsem si na zeď dala ten plakát s Kurtem, kterej jsem od J. dostala k Vánocům. Aspoň k něčemu jsem se dokopala. Je to taková ta fotka jak sedí s kytarou a kouří, tak to hází takovou atmosféru jakože sedíte s Kurtem v pokoji. :)
Jsem bezcitná.
Zas jsem sid ala špagety s kečupem, that's my food!
Dny do premiéry Velkýho Šéfa (zkoušíme s našim "studentským divadlem" Point) se krátí, jsem z toho znechucená, vůbe se mi to nelíbí.
Zjišťuju že to co je nějakým zpsobem alternativní, ať jde o hudu, oblečení a tak, si mě nějakýmzpůsobem dostává.
Lak se mi z nehtů odlupuje a já z toho mám radost, protože to vypadá skvěle neupraveně.
Mám strašný nutkání koupit si nějaký levný rifle a "trošku" si je potrhat.
Trošku se zajímám o hnutí Riot Grrrrls, nějsou to špatný myšlenky a tak.
Znervózňuje mě, že jsem v móde flanelový košile.
Ráda si sama se sebou mluvím anglicky.
Zase mám FiXo-mánii. V březnu přijedou potěšit Prostějov, tak doufám že to vyjde a já uvidim a uslyšim Márdího naživo :)
Thurston Moore je hudební bůh!
Serou mě ty Youtubový odkazy na blogu. Jak to mizí a pomíchává se to. Jinak bych je do článku vždycky dala.
Punk je mrvej.
Chybí mi ty letní vedra k padnutí. Ne proto, že je teď zasraná zima a z nebe padá ta bílá sračka. Prostě letní pařáky kdy se nedá dejchat jsou taky super. /no jo, až budou tak zas budu chtít aby zmizely/
Jednou se odstěhuju, třeba do Anglie. Vím to. Musím.

No dobře, něco se třeba děje, ale spíš jenom v mé hlavě. jinak jsem ještě pořád nenašla způsob jak se vymotat z toho chuchvace stereotypu.

A překlepy si kontrolovat nebudu.
A obměnila jsem si plakáty, teda až na ty loga a Johnnyho. Změny jsou fajn.

Thurston Moore: Wonderful Witches
a beztak to ase zmizí. tohle jako vážně SUCKS!
Jo, ráda spojuju češtinu s angličtinou.

Sny o Redhotech, vyprchaný nadšení a podobný

7. ledna 2012 v 19:08 | Lucyje |  ○ Výstřižky ze stereotypu
Mám strašně nostalgický pocity poslední dobou...
V srpnu tu maj být Redhoti, ale protože jsou drazí jak prase (jo, měla bych na ně, ae pak bych byla /zase/ bez peněz... a ani nevím, jestli bych vůbec na to dostala svolení... ble.) Né, že bych je přímo milovala, ale hudba je to fakt dobrá a jsou jedna z mála ještě hrajících kapel, kteý mám fakt ráda (Nemůžu za to, že jsou jinak už všichni mrtví!). Takže bych tam s Janis prostě ráda šla, ale ... No, zpátky k nostalgii. Úplně mi to připomíná tu dobu jak jsem v květnu 2010 nějak takhle snila o tom, že pojedu na Kissáky ( :D ) , a taky z toho sešlo. Byla to vlastně první kapela, která mě přivedla na ten "druhej břeh v hudebním vkusu". Ale teď už je nějakej ten pátek vůbec neposlouchám.
Do toho mi ještě Janis pošle odkaz na Have a Nice Day od Bon Joviho, to byl kdysi "náš hit" a mě zas připadá, že dřív jsem se měla tak jaksí líp. Bylo mi dvanáct-třináct, o spoustě věcech jsem nepřemejšlela, připadalo mi, jak mám strašně úžasnej hudební vkus, když je poslouchám Kissáky a Bon Joviho, největší riot byly černě nalakovaný nehty a ještě jsem měla špatnej pocit z toho, že domácí úkoly píšu až ve škole.


A vyprcahlo ze mě nadšení z věci, kterou jsem zbožňovala.
V divadle zkoušíme hru inpirovanou Allenovým dílem Velký šf, a ze začátku jsem z toho byla strašně nadšená a nemohl jsem se dočkat února, kdy máme mít premiéru. Na každou zkoušku jsem se totálně těšila a nemohla ani jednu vynechat. A teď mě to sere. Nikdo to nepochopí,, ze mě budou mít lidi tak akorát prdel a navíc mi to ani nepřijde tak vtipn jak předtím. Taky to znáte? Že jste do čeho totálně zapálení a najednou Vás to až moc rychle přejde?

O tom, že jsem se totálně zhoršila ve slohu ani nemluvím. Neohlášeně jsme psali ve čtvrtek velkou čtvrtletní sohovku, s tématem "fiktivní dopis pro známou osobnost" vteřinu jsem byla celkem v klidu- napíšu Kurtovi... ovšem do té doby než jsem se zeptala "jestli daná osoba může být už mrtvá". Nemohla tak jsem asi po půl hodinovým přemejšlením psala Thurstonovi ze Sonic Youth, a byly to žvásty jak prase. Mělo to sice úvahovej nádech jak po nás chtěla, ale co na tom, když je to celý píčovina. Ale co, stejně si to nikdy nepřečte (myslím tím Thurstona). Byly doby, kdy jsem podle učitelky psala skoro maturantské slohové práce, a teď z žádné mé "práce" nemám vůbec dobrej pocit. I když pak třeba tu jedničku dostanu, ale známky vypovídaj úplný hovno.

Báj d wej...Konečně jsem se zaregistrovala na Last.fm a je to přesně to co jsem, možná nevědomky, hledala!
Takže kdyby někoho zajímalo, co poslouchám najde to tady.

Jinak zpětně, od letoška (teda, od minulýho roku, no!) mám oficiálně nechuť k Silvestru, jediný co se mění jsou čísla. Same shit, different year. Tak proč to ještě k tomu oslavovat.