Prosinec 2011

Po dlouhé době mám v sobě tu kreativní náladu, cha!

29. prosince 2011 v 16:40 | Lucyje |  ○ Pseudo-umění
K Vánocům jsem od D. dostala super sketchbook, a tak mi to nedalo a začala jsem zase trošku výtvarně tvořit. Zčistajasna se zase po dlouhatánské době hrnou nápady (ne, že by to bylo bůvíjak světoborné) a já zbožňuju kreslení uhlem (a navíc od toho nemám zasraný ruce, když je to jakože v tužce 8-) ) a vodovkama. (vodovky jsou super, tempery sucks!! )

První byla trošku inspirejšn báj Courtney Love (vlastně "ta paní na fotce" je ona, kresba podle fotky bez předkreslování, takže se to absolutně nepodobá a má to špatný jakože ty proporce a tak, ale na to já kašlu.) a jednou písničkou od Hole a celkově tím Kinderwhore stylem, ale nakonec je to vlastně obyčejná čmáranice postavy s nápisem...



Druhý není téměř vůbec můj nápad (a pak že se mi hrnuly nápady! :D ) je to vlastně obraz od Renného Magritta (sem si v té Vídni s tim koupila pohled, heč! ) jenom tan pán je z křiva, barevnej má jenom obličej, jinak je to uhlem, a ten nápis ten to myslím celý hezky dotváří...

Poslední dva patvary pod perexem

Z ničeho vzejde zase jenom nic

19. prosince 2011 v 22:28 | Lucyje |  ○ Výstřižky ze stereotypu
Trošku mě sere to převánoční šílenství a nadšení. Když Vánoce, tak vážně jenom ty vánoční prázdniny, vážně se neminím "ladit na Vánoce" stahováním vánočním písniček do mobilu, rozvěcováním světýlek po pokoji či zběsilým odpočítáváním dnů do Štědrého dne, tak jak to dělají moji vrstevníci.

End Áj sej... Fak d krismrs!!!

Někdy si říkám, že bych svůj blog měla nazvat spíš foto-blogem, protože nejsem schopná psát o ničem jiným, pokud to nejsou moje fotky, nebo něco z Dů It Jórself dílny. Je to prosté- nedokážu psát o mým životě = nedokážu psát o prázdným "nic"
Jo, a to že si na to furt stěžuju taky není zrovna ok, já vím já vím.
Už sto let jsem nepsala nic do "Téma týdne", dřív jsem skoro vždycky něco vymyslela, ale když jsem si nedávno pročítala ty starý články.... byly to strašný bláboly. Takový ty kecy typu "hlavně něco napsat ať mám vyšší návštěvnost a spoustu komentíků". Jo, a proto mám jinej blog...Ze začátku mi to přišlo senzační, měla jsem chuť pořád něco psát, byl to prostě novej neposkvrněnej blog, měla jsem spoustu nápadů na příspěvky (který se třeba během dne vytratily, ale to je vedlejší). nadšení jako vždycky vyprchalo, ne úplně, pořád mě to baví, ale víc jak pět článků se asi prostě nedočkáte. Je to něco jak když malý děti chtějí strašně něco dělat, třeba pomáhat mamince s pečením vánočního cukroví a za pět minut je to přestane bavit. Ale mě to baví furt (blog, pečení cukroví od letoška nenávidím.)

Zas na mělezou ty zasraný emo-pocity, že nemám kamarády, když na mě Morrison řve "music is you're ooonlyy frieeend", trošku se mi posteskne a dobrá nálada nemá v mým nitru šanci. ne, prostě si jen nevážím toho co mám. Prostě nemám takový ty kámoše, u kterejch je prostě automatický vymýšlet plány na víkend, čekat u skříněk a zjišťovat zda nemají stejnou cestu,... tohle vždycky dělám jenom já a zase já a pak na mě jdou emo-pocity číslo dvě, že se vnucuju, a někdy z toho vznikne týdenní emo-chování že se s nikým nebavím(no, to se stalo jenom jednou a doufám naposled! :D )
Jsem hrozná já vím. :D

Jo a to jsem zapomněla vložit do minulýho článku. Minulej tejden nebo kdy jsem došla k žjištění, že jsou lidi hloupí a nemají rádi alternativní filmy. no, alternativní festivalový filmy nejsou pronějak široký spěktrum lidí, to je pravda, ale i tak, když něco není "americká romantická komedie" /v horším případě ještě animovaná... i když Shrek je prostě skvělej, to zas jo! :D / tak to prostě automaticky zavrhnou.... abych to zkrátila. Šla jsem s E. na Lollipop Monster, což podle traileru vypadlo celkem kotroverzně a byla jsem se dokonce i ochotná dívat na film v němčině, (němčina se mi fakt nelíbí a nerada ji poslouchám, vím že je to divný takhle nemít rád nějakej jazyk, ale mě se fakt nelíbí! :D ) a přišlo šest lidí, tudíž se nepromítalo. Kdybysme byli v americkym filmu zavoláme svejm "cool kámošům" a oni by v rychlosti rychlejší než světlo přišli. Ale protože jsme zasraní moraváci a ještě ne ve filmu máme smůlu. Tak jsme ještě s J. šli další den na Půlnoc v Paříži od Allena, a zas to vypadalo, že nikdo nepřijde. Přitom to už vážně mělo v popisku "americká romantická komedie" i dkyž to bylo od Woodyho Allena. Promítalo se a film byl celkem fajn, nejlepší byla nosorožcová část s Dallím.

I see... rhinoceros! :D
.hehe.

A kdybych se tu do soboty už neobjevila...
Veselý Vánoce šmejdi ;)
No a co, tohle jediný "americká vánoční video" prostě zbožňuju, protože to není jen tak nějaký "americký vánoční video" adělá si to prdel z vánočních videjí :D

Nějaký zbytečnosti z Vídně

11. prosince 2011 v 14:43 | Lucyje |  ○ Pseudo fotografické umění
Vsuvka na začátek. Ten kafo-cigárovej dyzajn je.. no prostě asi se tu zase co nevidět objeví moje nohy :D

Bomba. vzali nás do Vídně. Nebylo to takovej ůškolní dobrovolnej zájezd", ale výlet jako třeba třídní exkurze do spalovny komunálního odpadu, muzea svíček nebo něco takovýho.

Minulej rok jsem staršně chtěla vidět předvánoční Vídeň, ale onemocněla jsem. Tak jsem ji viděla letos, ovšem s o moc menším nadšením. Začínám zjišťovat, že fakt nesnáším období adventu, kdy to všude debilně bliká, z každýho balkónu visí obzavěšenej Santa Claus a hlavně co mě fakt nasírá, jak všichni trpí tím před menstruačním vánočním syndromem /a ještě si to debilně odpočítávaj na fejsbůku ve statusech/

no, asi je zbytečný nějak o tom psát. Možná je, že jsme viděli koňskou drezuru v podobě pochodování koňu dokolečka (hned jsem to zařadila do žebříčku Nejvíc nejnudnějších věcí, výstavu v Albertině (ta byla ale super, obrazy Renného Magritta byly skvělý a strašně inspirativní) a pak ty trhy, to klišé kvůli kterýmu se tam jede.
A teď k fotkám, který stojí za hovno a nejsou ani za mák zajímavý.

2 z autobusu.
Miluju cestu autobusem brzo ráno když takhle vylízá sluko, k tomu sluchátka v uších (a odmyslet si moje pubertální spolužáky) ...


nějaký "street-fotky" z prej nejluxusnější čtvrti Vídně. Až tak luxusní mi nepřišla, ale dobře se mi tam fotilo (Divím se, že mi nikdo z těch lidí nedal do držky)

Efekt Rybího oka
Pokud Vás do teď nepřestalo bavit, vstupte do celýho článku