Listopad 2011

Je libo výlet do jinýho světa? Vemte si pláštěnku, svačinku, dobrou náladu a SONIC YOUTH.

29. listopadu 2011 v 20:41 | Lucyje |  ○ Hudební orgasmy
Hudba je jedna z mála legálních a zdraví nezávadných prostředků, které nás mohou přenést do jiného světa, navodit nám určitou náladu a řídit život.

Zkrátka: Na co brát drogy kvůli euforickým pocitům, když můžu poslouchat hudbu?

Některý písničky (teda...to nejsou jenom "písničky", to jsou hotová umělecká díla! ) mě (nás) dokážou vtáhnout do jiné reality, alternativního světa, kde je prostě "každý koho si ty vymyslíš"

Pro tyhle stavy jsou asi nejvhodnější Sonic Youth a jejich kytarový noise.

Ty videa buď zmizí, nebo se úplně pomíchají, tak se za neuspořádanost článku omlouvám.

Mimochodem... Není zrovna fajn dozvědět se o rozpadu skupiny až po měsíci, kdy byla ta zpráva vypuštěna na internet. Kim a Thurston se po 27 letech (No není ta 27 zasraný zakletý číslo?) rozvádí (Sakra proč?) a aspoň mě teda vždycky přišlo nemyslitelný přátelství lidí, kteří se rozešli. Zatím pokračujou v americkým turné, ale bůh ví jak to bude dál. Už dlouho je mým snem, vidět je naživo, protože jsou skoro jediná moje hodně oblíbená kapela, která má všechny žijící členy, nebo prostě ještě hraje (no..asi už nebude hrát, stačí jen doufat... takovýto klasický klišé "naděje umírá jako poslední", ne? )

Nevím, kterou začít. Nejjednodušší by bylo asi napsat caps lockem "všechno" , ale za 1) všechno fakt neznám (no, z jejich 16-ti alb znám asi pět plus pár dalších písniček, takže zatím nic moc.. ale 16 je přeci jenom celkem dost a nedá se to jen tak lehce naposlouchat) a za 2) Ráda píšu o pocitech, který ve mně písnička (ne! hotový umelecký dílo! :D ) vyvolávvá, i když to slovy napsat vůbec nejde.

Rozhodně je doporučuju poslouchat ve sluchátkách v klidové poloze a tichém prostředí, pro ten plnej a opravdovej zážitek. protože tahle hudba se musí vní-mat!

Začnu tedy tou písničkou, kterou vám jako první našeptá jůtubko.
Superstar
Kdysi mě zajímalo, jakou hudbu hrajou ti Sonic Youth. Pustila jsem si pochopitelně to první, co mi na Youtube vyjelo. Ani jsem si ji neposlechla celou, vůbec mě nebavila a od sY mě to na nějakou dobu odradilo. I když jsem Sonic Youth poslouchala dýl, nikdy jsem si ji nepustila, ale před nějakou dobou jsem se k ní vrátila a byla jsem totálně mimo (v tom dobrým slova smyslu). Není to moje nejoblíbenější, ale je super.

V pomalých melodií můžeme pokračovat. Je tu Empty Page!
Přijde mi úplně vhodná ke vzpomínkovejm videím (nemyslím nic, co byste dělali, když někdo umře, myslím vzpomínku na něco, co jste zažili společně s přáteli nebo s kýmkoliv jiným a rádi na to vzpomínáte). Thurstonův hlas je prostě nejlepší uklidňovák na světě. A ty mystický kytarz do toho... Jo, jsem právě v té části, kdy neumím vyjadřovat slovy! Tohle se musí slyšet na vlastná oči uši.

Tududum do celýho článku

Kdo ty múzy zachytí... ?

24. listopadu 2011 v 19:44 | Lucyje |  ○ Pseudo fotografické umění
Dneska večer mě přepadla trošku kreativní nálada, a ačkoliv bych se měla učit do zasrané fyzika, radši jsem fotila.

Stolní lampička je prostě super. A super je taky vyvážení bílé (protože žárovka je nechutně žlutá) a korekce expozice ve foťáku. A nakonec mám toho kompaktka ráda a čas od času bývám pyšná, jak celkem slušně fotí.

Nejvíc se mi asi líbí tahle, inspirace Dezolátem od Fixy. Nejsem fanoušek psaní do fotek, ale teď to myslím nebylo na škodu. A malý "k" tam vypadalo prostě vizuálně lip!

Dezolát

Ještě jedna nápisovka, jedna z pokusů k múzám, nakonec to dopadlo trochui jinak. Prostě si něco představ.




Vážně asi až moc velký experimenty, ale co. něco to je a bezduchý a nesmyslný myslím taky ne.
No a, že je to rozmazaný, to byl totiž účel.

A nebo taky nééé.

23. listopadu 2011 v 20:52 | Lucyje |  ○ Výstřižky ze stereotypu
Nesnáším tu tmu.
Jak by Vám někdo ukradl celej den.

Den by se dal rozfázovat asi na: Vstávání se spoustou přemlouvání sama sebe, následuje otázka "Proč? PROČ?!", zklulturnění vzhledu (lepší už to ale nebude), překonání šoku se slovy "Ty vole to je ale kosa", téměř na zemi po námraze na schodech, být opravdu nadšena až moc aktivními důchodci ve frontě do autobusu, kecy všech lidí okolo, snažit se ignorovat všechno co se děje ve vyučovacích jednotkách, snažit se neusnout, snažit se ignorovat blbý kecy o přestávkách, snažit se k udržení všech negativních myšlenek a nadávek v sobě, v jídelně si představovat, že to co jíme je opravdu jídlo, zoufalé hledání klíčů od skříňky, nález klíčů od skříňky, hodina chození po městě (však já autobusovou dopravu miluju), autobus konečně přijel, snažit se nezaspat místo, kde musím vystoupit, hledání klíčů od domu, jídlo, jídlo, počítač a slaboduhé projíždění stránek, parodie na učení, počítač, počítač, kniha, dlouhý poslech muziky na dobrou noc a Gud Nájt vole.

Jo, jedním slovem: Lost in stereotype (no dobrá, třemi slovy.)

Světla ulice

Znáte taky ty strašně špatný nálady z ničeho nic? Dneska jsem byla asi od poledne strašně nepříjemná a nasraná, ani nevím an co. Možná na ten stereotyp, možná že se mi někdo snažil vnutit Abbu a já nebyla schopná říct na plnou hubu co si myslím (prostě jen..že se mi to nelíbí), možná že furt něco čekám, ten životní zlom (umám ho úplně vysněnej, ale je to nereálný, všude je všechno mrtvý a jsem totálně bez peněz)... Nevím, prostě to bylo dneska pěkně na hovno.
A navíc vůbec neumím to co bych měla umět. Ale házím na to jedno velký "Aj dount kééééér"

Lucyje¨

fixa mě teď provází téměř po celej den a dělá mi ho hezčím (říkám tomu- vnáší mi barvu do šedi nudných dnů)

Dú It Jórself trička

21. listopadu 2011 v 19:41 | Lucyje |  ○ Rádoby DIY
Rozhodla jsem se naházet sem většinu mých triček, které jsem si kreslila. V Mé přítomnosti nezůstaně jednobarevné tričko bez poskvrny! Není to nic bůhví jak slavnýho, ale baví mě to a třeba jenom za 60 Korun můžete propagovat akpelu, která Vás napadne.

Mohla bych si takový trička koupit, ale proč? Mám z toho opravdu lepší pocit, když vím, že jsem se o ěnco snažila sama. Vzít pár bankovek a jít do obchodu umí každej )jo, malovat na trička taky, ale přeci jenom to zabere trošku víc času :D ). Vám, že se tomuhle asi nedá moc říkat Do It Yourself (DIY), ale baví mě to a ušetřím tak spoustu peněz.

To tričko Sex Pistols je už celkem staré. Tenkrát, když jsem si ho chtěla nakrelit, neopatřením mi na to kydla červená gelovka, tak jsem to různě porozmazávala a bylo to i kolem toho nápisu, ale postupně se to vypralo. Ale i tak si myslím, že je to jedno z mých nejpovedenějších.
Další s Hole, to se mi nepovedlo vůbec. Nápis je moc velkej, a není úplně uprostřed.
S The Clash mám ráda, byla to moje prvotina co se týče malování štětcem a barvou na textil přes šablonu.

Tyhle dvě s Nirvanou, jsou už celkem archivní. To s tím klasickým logem je úplně úplně úplně první, kreslila jsem ho někdy po minulých Vánocích. Teď už ho skoro neobleču, už tenklrát mi bylo celkem krátký.

Tyhle dvě jsou nejčerstvější. Po tom se Sonic Youth (obrázek alba Goo) jsem toužila už dlouho, ale nějak jsem nemohla sehnat bílý tričko, ale našla jsem doma rolák, tak jsem to okolo toho krku šikovně odstřihla :D
I stole my sister's boyfried,
it was all whirlwind, heat and flash. W
ithin a week we killed my parents
and hit the road.
Goo je jedno z mých nejoblíbenějších alb vůbec, doporučuju si ho poslechnout. je škoda, že, aspoň atdy u nás, nejsou SY až tak moc známí.

ještě mám jedno černé se Stooges, a červeno bílé pruhované se Sonic Youth... Nemám ale fotky, tak možná příště.

Lucyje


/spočítejte si to sami/ slov o autorce

18. listopadu 2011 v 21:04 | Lucyje
Nevím, jestli to má cenu psát, protože za měsíc budu o sobě zas tvrdit něco jinýho, ale... /jo, mám ráda neukončený věty./

Momentálně je mi 14, vypadám podstatně na míň, neumím se chovat ve společnosti a mám ráda špagety s kečupem a sýrem (klidně i víckrát do tejdne).
Mou největší úchylkou je však hudba. Usínám s hudbou, cestuju s hudbou, brečím ( :D ) přemýšlím s hudbou... skoro všechny denní úkony, jen na záchod si ji neberu. Asi mou největší srdcovkou je Nirvana. Nesnažte se tuhle mou obscéznost přehlížet, protože to opravdu nejde. Někdo mi říkal, že nějak měním svůj hudební vkus (divili byste se, čím vším jsem prošla.) - já říkám že mi spíš trošku trvalo než jsem se našla. Mezi mé nejoblíbenější kapely kromě Nirvany patří Sonic Youth (to byla láska až na druhý poslech, dnes bych si bez nich svůj hudební žebříček nedokázala představit), The Clash (nemůžu se dočkat knížky o nich, kterou mám slíbenou k Vánocům), Sex Pistols (to jejich "end wi dount kééééér" je prostě úžasný.), Hole (jo, nepatřím k většině lidí, kteří přeji Courtney "Burn In hell". Ne že bych se vším co Courtney dělá souhlasila, ale talent prostě má), Pixies (začla jsem je poslouchat teprve nedávno, takže toho ještě moc nemám ale i tím "málem" co zatím znám mě dokázali maximálně zaujmout), The Doors (taková hudební klasika, bez které by hudba nebyla hudbou.), Stooges & Iggy Pop (Áj wana bý jór dog, vole.), Vypsaná fiXa (s FiXou jsem začla asi předvčerejškem, ale jsem do ní maximálně zamilovaná, texty mají vážěn úžasný.). No a pak sposta dalších kapel, od kterých však zatím znám třeba jen jedno album a nic moc víc (Buzzcocks, Adicts, Ramones,...). A když už to vypadá, že to k sobě jakž takž sedí, mám ráda skladatele Yanna Tiersena (respektive soundtrack k Amelii z Montmartru... jo, vedle těch Sex Pistols je to "lehce" odlišný ale mám to ráda.)

Jinak jsem moravskej buran, nechodím kalit do disco-klubíků, nemám moc kamarádů a nepíšu si deník. Věnuju se fotografování, zatím mám zkušenost jenom s digitálníma kompaktama, a doufám v zrcadlovku k narozeninám. Pořád mám špatnou kompozici, špatný světlo, samý hovna ve fotkách ale baví mě to a nebráním se zlepšování. Nemám něco jako fotografický vzor, ale čas od času opravdu žasnu nad některými fotografiemi jistých autorů.
Baví mě hrát divadlo, zatím jen v našem studentském divadle (vlastně by se tomu dalo říkat dramaťák). Vždycky jsem se herctví chtěla věnovat hlouběji ale nějak zjišťuju, že než herečkou bych byla radši režisérkou. A ze všeho nejradši možná profesionální fotografkou, i když vážně nevím, jestli pro to mám nějaké předpoklady.
Jo, to mi připomíná to, čeho se nejvíc děsím: představa, že bych byla žena v domácnosti, která se každej den s igelitkama z Billy vrací autobusem domů. Asi je bláhová představa a sen o kreativním životě, ale stejně ho mám.

Sním o kytaře Fender Jagstang (ale u té to mám jistý, že ji v životě mít nebudu...) a umu na kytaru hrát. Rýsuje se to, že dostanu k svátku ladičku tak se naučím hrát aspoň an tu akustickou kytaru po tetě, která má tři kovový a nylonový struny (na rozladěnou se mi učit hrát nechce, to nemá cenu). Taktéž sním o založení pořádně alternativní kapely, inspirovanou grunge kulturou a Riot Grrrls, třeba bych našla nějakýho šílence s podobným úmyslem :D

Mám ráda psaní na blog a ráda si čtu komentáře k věci.

Lucyje

Fighting isn't my friend
When I will never have my friend
Fighting silence as a friend
I'm silent and I can't turn it around
( Other Improv. Nirvana)



Na začátek by se hodilo říct, že mám mnohdy problém s vymejšlením hezkejch nadpisů.

17. listopadu 2011 v 11:00 | Lucyje
Hm. První věta na tomhle pseudo blogu, by měla být něčím výjimečná, protože ji beztak zmíním v nějakým článku typu "Před dvouma rokama jsem založila tenhle blog!!!" ... ne, omyl, takové články já nepíšu. A pochybuju, že se tohle místo dožije dvou let.
A jestli Vám náhodou připadám povědomá, tak to možná bude tím, že jsem dřív fungovala jinde, teda vlastně..pořád funguju, až nastane ten správnej čas, přesunu se už vážně jenom sem. jsem nerozhodná, proto mám teď vlastně blogovací místa dvě.
Už mě štvalo, jak jsem se furt musela hlídat co píšu, protože to četli i lidi, který jsem viděla třeba každej den ve škole, už mě nebavilo mazat ty starý články za který jsem se styděla. Nějak mi připadalo, že jsem to moc nebyla já.
Není to jednoduchý zahodit něco, na čem jste dělali asi dva a půl roku ( no, i když minimálně rok to byla takováta evil-kopírácká činnost, to jsem byla ještě... malá holka. Menší než teď.), ale asi i tady platí takovýto otřepaný klišé "Změna je život." (A život je změna).

Fakt nevím, jestli se dá od tohoto pseudo blogu něco očekávat, jak jsem řekla je to nejistý, možná prostě zůstanu tam kde jsem byla, kdo ví...